поздравляю с днем победы

Deň víťazstva nad fašizmom bol pomenovaný 9. máj 1945, najvyšším veliteľom Červenej armády Josifom Vissarionovičom Stalinom na počesť ukončenia druhej svetovej vojny (8. mája).

Po nástupe komunizmu v strednej a východnej Európe bol oslavovaný, a bol stanovený štátnym sviatkom. Sú po ňom pomenované mnohé ulice a sídliská (napr. ul. 9. mája).

Bezpodmienečná kapitulácia nemeckých vojsk do rúk západných spojencov bola pôvodne podpísaná 7. mája 1945 v Remeši. Počas podpisu aktu neboli prítomní oficiálni sovietski predstavitelia. Nemecké vojská navyše pokračovali v bojoch proti sovietskym jednotkám. ZSSR preto trval na opätovnom opakovaní aktu v Berlíne. Nemecké velenie podpísalo bezpodmienečnú kapituláciu do rúk všetkých Spojencov, vrátane ZSSR krátko pred polnocou 8. mája 1945. V tej dobe bol na území hlavného mesta ZSSR v Moskve už iný deň – 9. máj.

Milión životov sovietskych vojakov obetovaných za oslobodenie Európanov od fašizmu.“ Ale Európa sa rozhodla na to zabudnúť!“
MY Nezabudneme!

Keď sa snažia toto víťazstvo umlčať, zabudnúť, vymazať z pamäti celých generácií a národov, je užitočné pripomenúť, že v druhej svetovej vojne dávali odpor nemeckým jednotkám:
Dánsko – 6 hodín;
Luxembursko – 1 deň;
Holandsko – 5 dní;
Juhoslávia – 11 dní;
Belgicko – 18 dní;
Grécko – 24 dní;
Poľsko – 27 dní;
Francúzsko – 1 mesiac a 12 dní;
Nórsko – 2 mesiace a 1 deň.

Len samotný Pavlovov dom v Stalingrade vydržal sa brániť 58 dní.
Len pri obrane Pavlovovho domu obrancovia zabili viac Nemcov, ako ich stratili Nemci pri dobytí Paríža.

Sovietsky zväz vydržal štyri roky (1418 dní) a ukončil vojnu v brlohu nepriateľa – Nemecko kapitulovalo.

Toto by si mal pamätať každý.

Prešlo už 80 rokov ale stále je prečo spomínať !

S radosťou vás vítame, bez ohľadu na to, či ste prepperi, nadšenci bushcraftu, stalkeri alebo milovníci prírody. Všetci sme jedineční a nerobíme rozdiely medzi nami.

Hoci sa to možno nezdá, sme tu spolu už desať rokov, a tak je čas na zmenu. Za ten čas sme prešli zmenou, ja som sa zmenil, a naša webová stránka odzrkadľuje zmenu v mojom živote, mojom chápaní sveta a jeho vývoji.

Urbanstalker – váš sprievodca svetom prežitia a osobného rastu v neobvyklých situáciách. Naše stránky sa zameriavajú na poskytovanie praktických rád pre prežitie a zároveň chceme poskytovať informácie a nástroje na posilnenie vašej duševnej a emocionálnej odolnosti.

Prežitie v náročných podmienkach vyžaduje nielen fyzické zručnosti, ale aj silnú duševnú prípravu. Veríme, že duševná odolnosť je kľúčovým prvkom úspešného prežitia. Naše motto „Buďte pripravení“ neznamená len mať správne vybavenie, ale aj byť pripravení na riadenie svojich emocionálnych reakcií a psychických výziev.

Sme tu, aby sme sa učili a pripravovali na to, čo príde. A ono to príde. Bez ohľadu na to, či ide o povodeň, stratenie sa na výlete v Slovenskom raji, výpadok elektriny, zasneženie a nedodanie zásob do obchodu po dobu piatich dní, alebo vyhlásenie výnimočného stavu. Tento portál vás naučí, ako sa s tým vysporiadať. Jednoducho povedané, naučí vás byť pripravení.

Nechceme len recyklovať obsah z internetu, ale chceme na jednom mieste zhromaždiť čo najviac užitočných informácií. Preto budeme tu predstavovať nielen naše články, ale aj ďalšie relevantné informácie. Keď raz dosiahneme bod, kedy si budeme môcť stiahnuť tento web a čítať jeho offline verziu niekde v odľahlej chalupe starého deda s využitím fotovoltaiky, aby sme zistili, ako sa vyrába mydlo, pretože drogérii už rozkradli všetky zásoby, budeme „spokojní,“ že web splnil svoj účel.

Na našich stránkach nájdete návody, tipy a techniky na zvládanie stresu, riešenie problémov, kontrolu emócií a posilňovanie duševnej odolnosti. Veríme, že silná psychologická a emocionálna príprava je kľúčom k úspešnému zvládnutiu akýchkoľvek výziev, ktoré vám život prinesie.

Pripojte sa k nám na našej ceste sebapoznania a rastu. Na Urbanstalker vám pomôžeme rozvinúť silnú duševnú prípravu, ktorá vám umožní lepšie prežiť a úspešne čeliť všetkým situáciám, ktoré vás môžu čakať. Buďte pripravení na cestu k silnejšiemu „ja“ s Urbanstalkerom.

Tyto čtyři osoby mají společnou jednu věc, kterou je napojení na organizaci Lidová fronta pro osvobození Palestiny (LFOP). Osm minut po startu letounu nastává okamžik, kdy dojde k únosu letadla se všemi 254 cestujícími a posádkou na palubě. Letoun je teroristy odkloněn z kurzu na Paříž. Místo toho míří do Benghazi a pak dále do Ugandy, kde přistává v Entebbe. Uganda byla vybrána záměrně z důvodů sympatií, které vyjadřoval zdejší vládce Idi Amin organizaci LFOP.

Nejdříve byli rukojmí držení v trupu letounu, jelikož klimatické podmínky začaly brzo působit nevolnost cestujících i samotných únosců, bylo Aminem dovoleno jejich přesunutí do starého terminálu letiště v Entebbe. (shodou okolnosti postavené na základě izraelských stavebních plánů) Samotný diktátor Amin se přijel podívat na rukojmí a falešně je uklidňoval o své úloze jejich hostitele a ochránce. Zároveň se stal prostředníkem při vyjednávání mezi únosci a izraelskou vládou. 29. června oznámil izraelské vládě požadavky únosců. Žádali propuštění 58 členů LFOP vězněných v Izraeli pod pohrůžkou zabití rukojmích. Aby podtrhl důležitost požadavku, zmínil se o separaci cestujících židovské víry od ostatních a o propuštění nežidovských rukojmí na svobodu. Tato informace vyvolala v Izraelské vládě velkou vlnu odporu. Jelikož touto selekcí se otevřela rána jménem Holocaust. Neprodleně se začalo s plánováním záchranné operace, kterou byla pověřena elita izraelských vojsk – Sajeret Matkal. Velením pozemní částí operace byl podplukovník Jonatan „Joni“ Netanjahu.

Plánování operace pomohlo prodloužení ultimata o 72 hodin. Proto záchranná operace mohla být naplánována do detailu. Další podstatnou výhodou bylo, že MOSSAD provedl výslech všech propuštěných cestujících a seznámil se se situací a dokonce mohl sestavit identikity všech únosců jejichž počet vzrostl na 7.
Operace BLESK byla zahájena 3. července 1976. Z letiště v egyptském Šar-aš-Šajchu vzlétla letka pěti letounů. Čtyři letouny C130 Hercules (s téměř 200 vojáky na palubě někteří oblečení do ugandských uniforem a vyzbrojení útočnými puškami AK47, doplnění 2 Land Rovery a jedním Mercedes-Benz) a jeden velitelský Boeing 707. Let byl plánován po obchodní lince Londýn-Entebbe, aby nedošlo k zachycení letky radarem v Entebbe. Mezitím mezi rukojmími v Entebbe dostává Dora Blochová záchvat a po naléhání ostatních rukojmích je odvezena z letiště do městské nemocnice.

Po sedmi hodinovém letu podél východního pobřeží se odpoutává první Herkules a zavěšuje se za pravidelnou linku obchodního letounu. Za absolutního utajení přistává na letišti a z jeho paluby je vysazena skupina s navigačními lampami, které rozmístili po runwayi pro ostatní letouny. Následuje rychlé přistání zbývajících strojů a vysazení mužstva a materiálu. Sedm mužů se vměstnává do černého Mercedesu a další muži úderné skupiny do Roverů. Všechny vozy byly upraveny tak, aby vypadaly jako vůz Idiho Amina a jeho doprovodu. Začala nejkritičtější fáze operace, přiblížení k terminálu. Už za jízdy k terminálu dochází k tiché likvidaci stráži palbou z pistole opatřené tlumičem. Přepad vyšel dokonale. Nic netušící únosci byli zaskočeni a rychle zabiti. Pět únosců umírá pod smrtící palbou v hale terminálu a zbývající dva v horních patrech. Bohužel v křížové palbě umírají i tři rukojmí. Mezitím další příslušníci Sajeret Matkal odráží posily ugandských sil směřující k terminálu a likvidují veškeré stíhací letouny MiG-17 umístěných na letišti.
Poslední kritickou částí operace byl přesun rukojmích do letounů a odlet. Během přesunu bylo nalezeno tělo velitele Netanjahua, který byl smrtelně raněn při zahájení osvobozování rukojmích. Dle dostupných informací kulka prošla těsně vedle fosforového granátů a protrhla játra. Ze 104 rukojmích jich únos přežilo 100 a pouze 10 bylo lehce zraněno.
Celý přepad trval 57 minut a stal se tak ukázkovou operací speciálních sil při osvobozování rukojmích. Jako odplata za přepad bylo ubití D. Blochové v nemocnici v městě Kampala. Její ostatky byly objeveno až po pádu režimu Idiho Amina. Tělo J.Netanjahua bylo dopraveno zpět do Izraele a bylo pohřbeno se všemi poctami. Během operace BLESK bylo raněno 5 členů komanda. Všichni únosci byli zabiti, 45 ugandských vojáků padlo a ugandské letectvo přestalo prakticky existovat.

(Autor: Daniel Sviták )

Operace FEUERZAUBER 

Je 13. října 1977 a právě se probouzíme do krásného a slunečného dne na ostrově Palma de Mallorca. Mnoho německých turistů opouští hotel a směřují na letiště odkud mají odletět zpět do Německa, konkrétně do Frankfurtu nad Mohanem.
Na runwayi je již připraven letoun společnosti Lufthansa Boeing 737. Jedná se o rutinní let číslo 181 „Landshut“, který trasu Frankfurt – Mallorca létá pravidelně. Dnešním kapitán-pilotem je Jürgen Schumann. Druhým pilotem je Jürgen Vietor. Společně s piloty je na palubě 86 cestujících a 3 letušky (stewardky).
Je právě jedenáct hodin dopoledne a letoun se odlepuje od runwaye na ostrově Mallorca. Za třicet minut letu se letoun nachází nad francouzským Marseille. V tento moment se zvedají, ze svých míst, čtyři cestující. Všichni čtyři na sobě mají černé tričko s portrétem Che Guevary, později tento fakt poslouží k identifikaci únosců, a začínají ohrožovat ostatní cestující střelnými zbraněmi. Další únos na světě. Letoun je pod kontrolou teroristů ani ne za pět minut. Velmi jim pomohl fakt, že dveře do pilotní kabiny nebyly nijak zajištěny. Kapitán Schumann se ocitl v situaci, kdy měl u hlavy pistoli s jasným pokynem pro změnu kurzu letu.

Kdo vlastně jsou únosci? Skupina, která unesla let 181 byla skupina napojená na Lidovou frontu pro osvobození Palestiny (PFLP) a zároveň byla ve shodě s RAF (tzv. Frakce rudé armády). Hlavním z únosců je Zohair Youssif Akache (23) palestinec. Od ostatních si nechává říkat „Kapitán mučedník Mahmud“. Druhou z únosců byla Suhaila Sayeh (22) taktéž palestinka. Poslední dva únosci byli Wabil Harb (23) a Hind Alameh (22 žena) oba Libanonci. Vyzbrojeni byli pistolemi TT-33 a ručními granáty sovětské výroby.
Situace v kokpitu byla vyhrocená. Mahmud míří na Schumanna a přikazuje Vietorovi, aby opustil své místo a odešel k cestujícím. Ten bez jakékoliv známky odporu uposlechne a odchází.
Schumann dostává pokyn ke změně kurzu na letiště Fiucimino nacházející se v Římě. Řídící kontroly letů nepovolil letu 181 přistání. Poté, jakmile byl sdělen důvod neočekávaného přistání, bylo přistání povoleno. Letoun byl odstaven na vedlejší runway a bylo mu dotankováno palivo. Ve stejný moment byla upozorněna německá vláda. Tato informace vyvolala mezi německými politiky vášnivé diskuze. Stále zde byla bolestivá vzpomínka na události před pěti lety v Mnichově. Na druhou stranu Německo již pět let cvičilo muže, rekrutovaných z policie a armády, v nově vzniklé protiteroristické jednotce GSG9 (Grenzschutzgruppe 9). Konečně byla možnost vyzkoušet vlastní komando v akci. Avšak byl tady jeden závažný problém. Němci nikdy nepodnikli ostrou záchranu rukojmích z letounu. Z vrtulníků ano, ale nikdy z rukojmích nepřežil (1972). Nezbývalo než požádat někoho, kdo měl již dlouholeté zkušenosti s úspěšným bojem proti terorismu. Nebyl to nikdo jiný než britská SAS. Prosbě bylo vyhověno a do Německa směřují dva důstojníci z SAS, kteří shodou okolností právě trénovali tuto situaci ve svém cvičišti v Herefordu. Byli to Alister Morrison a Berry Davies, oba zkušení bojovníci.

Mezitím let 181 opouští římské letiště a směřuje do Larnaky na Kypru. Situace na palubě je otřesná. Teroristé neustále vyhrožují cestujícím jejich likvidací. Jürgenu Vietorovi se podařil vyjednat návrat do pilotní kabiny. Vzniká nám nová situace. Dva piloti proti jednomu teroristovi. Mahmud je však opatrný a udržuje si bezpečnou vzdálenost. V 20:38 letoun dosedl na runway v Larnace. Scénář je stejný jako v Římě. Avšak kyperská obsluha letiště odmítá palivo doplnit (na Kypru již věděli, že za uneseným letem 181 směřuje záchranný tým GSG9). Mahmud se rozčiluje a hrozí likvidací celého letounu pomocí výbušnin. Žádný stát nechce aby na jeho území tekla krev cizích státních příslušníků. Proto je palivo rychle doplněno a let 181 odlétá z Kypru ve stejný moment, kdy dosedá letoun s GSG9 na záložní runway stejného letiště.
Let 181 nyní směřuje do Bejrútu. Tamní úřady zakázaly přistání uneseného letounu a nechávají pro jistotu zablokovat přistávací dráhu obrněnými vozy. Nezbývá než změnit kurz na Bahrajn. Teroristé doufají, že se jich ujme každá arabská země. Jenže ani Bahrajn není nakloněn pomáhat teroristům. Kteří unesli letoun německé společnosti. (Co by asi dělali s Izraelským letounem ???). Nezbývá než měnit opět kurz. Směřujeme nyní do Dubaje. Dubaj taktéž zakazuje přistání. Bohužel palubní přístroje hlásí nedostatek paliva a tak se kapitán Schumann rozhodne, i přes zákaz, přistát.

Záložní tým GSG9, který byl v závěsu za uneseným letounem přistává v Dubaji také. Velitelem tohoto třicetičlenného týmu je plukovník Ulrich Wegener.
Na palubě uneseného letounu začíná krize. Díky nedostatku paliva dochází k poklesu elektrické energie a zastavuje se klimatizace. Teplota na palubě dosahuje 49°C. Neúnosné horko donutilo teroristy otevřít všechny východy. Postupně se u nich střídají a tím dávají možnost GSG9 odfotit jejich tváře a oblečení. Zde je využit výše zmíněný fakt trička s Che Guevarou. Ale kolik teroristů vážně je. V Mnichově byl tento fakt podceněn a měl fatální následky. Náhle se u dveří východu objevuje osoba, kterou nikdo nečekal. Sám kapitán Schumann. Sedl si na kraj východu a poklidně si zapálil cigaretu. Netrvalo to ani pět minut a teroristé ho zavolali zpět dovnitř. Schumann však stihl udělat jednu zásadní věc. Vyhodit krabičku od cigaret z letounu. Tu sebere pozemní personál při kontrole podvozku a předá ji Wegenerovi.( Jsou dotankovány nádrže, aby mohla běžet klimatizace. Uvnitř jsou celkem čtyři cigarety.) Dvě celé a dvě ulomené. Logické? Ano. Čtyři teroristé, dva muži a dvě ženy. Konečně GSG9 ví s čím má počítat.
Do Dubaje dorazí i dva členové SAS. Letí standardní linkou a s sebou vezou i kufřík s novinkou. Jedná se o nové hluko-zábleskové granáty „FlashBang“. V Dubaji dochází k nedorozumění s ochrankou letiště a oba důstojníci SAS jsou zatčeni. Pomůže jim až zvláštní zmocněnec německé vlády v Dubaji. Po jejich osvobození jsou dopraveni k týmu GSG9. Na žádost Alistera je přistaven záchranným jednotkám letoun stejného typu jako je letoun s únosci a rukojmími. Můžou začít nácviky. Jenže. Nemají žádné zbraně. Německá legislativa nedovolovala vyvážet německé zbraně za hranice Německa (pozůstatek po 2.sv.válce). Jak úsměvné. Místo toho jednotka obdržela finanční obnos k nákupu všeho potřebného. Hurá na nákupy. Naštěstí i v Dubaji se daly sehnat samopaly typu H&K MP5. Dále pistole a brokovnice. Nezbytnou součástí nákupu byly dlouhé žebříky, aby se týmy do letounu vůbec dostaly. Máme vše, jde se nacvičovat. Oba členové SAS dali němcům pěkně zabrat. Neustále nácviky a opakování celé záchranné situace. Naštěstí spolupracovali s opravdu kvalitním výběrem. Vše se podařilo.

Je 16. října 1977 a do záchranné situace v Dubaji zbývá několik hodin. V tom nečekaně zaburácí motory Boeingu letu 181 a ten do několika minut opouští Dubaj. Je vše ztraceno? Kam směřují? Mahmud se rozhoduje letět do další arabské země. Cílem je Omán. Zde ale nejsou vítáni, tak teroristé s letounem končí v Adenu.
Zde dochází k nejtragičtější události. Během dotankování paliva si kapitán Schumann usmyslí kontrolu podvozku před dalším letem. Je mu to dovoleno. Kontrolu provede, ale v nestřeženém okamžiku odběhne k řídící věži a žádá o pomoc. Nikdo ho neposlouchá a je poslán zpět do letounu. Zde ho již čeká rozlícený Mahmud. Odvede ho mezi cestující a přikáže mu kleknout. Zeptá se ho: „Cítíš se vinen?“ Schumann odpovídá: „Nevinen!“ padají dva výstřely. Kapitán Schumann je po smrti. Následně ho Mahmud nechá vyhodit na runway v Adenu. Touto vraždou si zpečetil osud.

Let 181 opět vzlétá a směřuje do Mogadiša. Pilotuje druhý pilot Vietor. Tam už ho očekává tým GSG9 a SAS, kteří díky radarové kontrole zjistili jejich pravděpodobný cíl.
Německá vláda na oko souhlasí s požadavky teroristů, že propustí teroristy vězněné v Německu. Mahmud je potěšen a finální ultimatum stanovuje na 18. října 02:45. GSG 9 už nehodlá dále čekat.
V 02:05 se třicetičlenný tým, pod vedením plk. Wegenera, blíží k letounu. Letiště je osvětleno a celý tým vrhá dlouhé stíny. Naštěstí okénka letounu jsou zatažená. Rozestaví se do nástupních prostor a opírají žebříky o trup letounu. Vše připraveno. Začíná vyjednávání s Mahmudem. Tím se daří odvést ho od cestujících do pilotní kabiny. 02:07 na Mogadišském letišti dochází k mohutné explozi. Teroristé se snaží zjistit co se děje. Už je na vše pozdě. Na křídlech a u kokpitu vybuchují flashbangy a dveře dovnitř letounu jsou prudce vyraženy. Křik, střelba, zmatek. Pokyny v němčině létají vzduchem. Střelba neustává. Rukojmí jsou vyváděni ven z letounu a jsou poutáni na runwayi. Je to zlý sen pro cestující, ale bezpečnostní rutina pro speciální jednotku. V 02:12 zazní poslední dávka ze samopalu. Je konec!

První kdo byl zasažen byla teroristka Suhayila. Stálá hned u dveří a byla zasažena 5 výstřely (jako jediná přežila). Mahmud, který byl v kokpitu s dalším teroristou je zabit zničující střelbou. Umírá okamžitě po zásahu do krku. Druhý terorista vzdoruje nepatrnou chvilku. Snaží se odjistit granát. Daří se mu to. Ale než ho stačí hodit je zabit. Granát exploduje mezi sedadly a tělem teroristy. Malý úlomek střepiny zraňuje jednu z letušek lehce na noze. Všichni rukojmí jsou již venku. Ale chybí poslední teroristka. Kde v letounu může být. Několik členů GSG9 prohledávají rukojmí venku. Není k nalezení. Netrvá to dlouho a na palubě letounu se otevírají dveře toalet. Poslední zarachocení Hecklera a je konec. Tři teroristé mrtví. Jeden těžce raněný. Tak končí nejúspěšnější záchranná akce v boji s terorismem. Všichni rukojmí se vrací do Německa a tým GSG 9 se vrací jako hrdinové. Jen členové SAS po anglicku mizí a vrací se do Herefordu.

(Autor: Daniel Sviták skp. Heart Warrior)

První školní den býval v Beslanu vždy velkolepým momentem. Stovky balónků, prostřené tabule, starší žáci hrají na hudební nástroje, panuje obecné veselí a rodiče se mohou za doprovodu učitelů projít po nově zrekonstruované škole. Zejména nové tělocvičně, která je zbrusu nová a osazena basketbalovými koši. Normálně se ve škole nachází na 60 učitelů a něco kolem 800 žáků. Dnešní den je škola nabitá k prasknutí. Rovných 1200 lidí se nachází v areálu školy. Prozatím vše vypadá jako krásný den.
Ingušsk 31. srpna 2004 … na třicet ozbrojenců a „černých vdov“ se ukrývá v lese u obce Psedač. Jejich úkol jim je více než jasný. Dostali rozkazy od samotného Šamila Basajeva.

Šamil Basajev byl místopředsedou neuznané čečenské samosprávy. Proto se snad stal vůdcem islámské guerilly, bojující za osvobození Čečenska. Ale v samotné podstatě věci byl obyčejným teroristou, který se neštítil vraždit pacienty v nemocnicích, malé děti a ženy. Stál i za útokem na moskevské divadlo. Nyní zpět do Psedače.
Skupina teroristů se dala do pohybu. Odmaskovala svůj nákladní automobil GAZ-66 a vyrazila směrem na Ingušsk. Cestou je zastavuje major ingušské policie Sultan Guražev, který cestoval opačným směrem ve svém policejní dodávce zn. GAZ. V mžiku je odzbrojen, zajat a jeho policejní vůz zrekvírován. Ví, že nemá proti přesile sebemenší šanci. Teroristé se musí poradit, co s ním, proto se na krátkou chvilku zastavují. Tento moment bohatě stačí Guraževovi, aby se pokusil o útěk a ten mu při velikém štěstí vychází. Teroristé vědí, že je uprchlík může ohrozit při akci, proto bezodkladně vyrážejí. Směr Beslan.
Rodiče ani učitele nijak nepřekvapuje, že do školy dorazil policejní automobil. Přeci jen, je zde mnoho lidí a proto je dobré, že na ně místní policie dá pozor. Zvrat nastává až v moment, kdy na nádvoří vjíždí nákladní automobil a z něho seskakuje mnoho ozbrojenců. Někteří to považují za jakési cvičení. Ozve se první střelba, ostrá střelba. Někteří z rodičů i učitelů, kteří jsou momentálně v budovách školy, považuje rámus za praskající balónky, kterých bylo všude plno. (Přibližně v tento moment doráží major Guražev na policejní stanici v Ingušsku a vše tam sděluje, tamnímu důstojníkovi.) Teroristům se zastrašovací palbou podaří zahnat všechny přítomné z nádvoří do budovy školy. Bohužel pro ně, ne všechny pochytají, některým návštěvníkům se podaří ukrýt v suterénu budovy a přibližně padesáti lidem se podaří uniknout a zburcovat místní policii. Zpráva o zahájeném únosu se rychle roznesla po celém Beslanu. Jelikož celá oblast Severní Osetie byla dějištěm mnoha bojů, nebyla výjimka, že v každém domě se nacházela nějaká ta zbraň. Od těch loveckých až po útočné pušky. Fakt, že teroristé zaútočili na ty nejmenší, zvedla ve městě vlnu zuřivosti a místní občané se rozhodli zasáhnout po boku policie také. Bylo to šťastné řešení? Záleží na úhlu pohledu. Faktem zůstává, že škola byla obklíčena rozlíceným davem do několika minut.

Došlo k prvnímu střetu. Policisté a několik ozbrojených civilistů zaútočili na spatřené teroristy. Začal první krátký boj. Teroristé utrpěli první ztrátu a jejich počet tak klesl na 29. Na straně policie a místních byli 3 mrtví a téměř dvě desítky raněných. Původní zpráva hovořila o 300 – 400 rukojmích, resp. zadržených osob a o neznámém počtu ozbrojenců (až později se ukázalo, kolik osob bylo skutečně zajmuto).

Ostatní teroristé mezitím nahání všechny děti, rodiče a učitele do tělocvičny. Tělocvična se stává ideálním prostorem, jelikož zde mohou mít všechna rukojmí pod kontrolou. Všechny prohledají a seberou jim mobilní telefony a ostatní elektroniku. Všem přikáží mluvit pouze rusky! Neustále svůj požadavek opakují, ale někteří jim nerozumí. Ruština a osetština jsou podobné, ale ne stejné. Nastává panika z neporozumění příkazů. Proto se jeden z rodičů (muž) postaví a hlasitě volá v osetštině, co je po nich požadováno. Dostává se mu originálního poděkování v podobě střely do hlavy. Je na místě mrtvý. Za chvíli zastřelí dalšího muže, nemohl klečet kvůli koleni, či nechtěl, to už zůstane záhadou. Těla jsou vynesena ven, aby se teroristé vyhnuli zápachu. Dalším počinem je selekce téměř dvaceti mužů, kteří vypadají, že by byli schopni nějaké formy reakce. Jsou odvedeni na chodbu ve druhém patře. Teroristé odchází a jedna z „černých vdov“ se vmísí mezi ně. NA nic nečeká a se zvoláním k Alláhovi se odpaluje. Výbuch je tak silný, že vyvolá sekundární explozi. Další z sebevražedných atentátnic je zřejmě zasažena žhavým úlomkem, či tlakovou vlnou a její bomba exploduje také. Okna se vysypou a obložení ze stěn se tříští. Mrtvá těla museli živí rukojmí vynést ven na dvůr. Velmi deprimující zážitek. Při této „brigádě“ se daří jednomu z rukojmích uprchnout. Policie ho zatkla jako zběhlého teroristu.
Aby dovršili své úmysly, rozmístili teroristé po tělocvičně mnoho výbušnin. Některé zavěsili na basketbalové koše, aby jejich účinek byl co největší.
Mezitím doráží do Beslanu armáda a speciální jednotky Spetznaz Alfa a Vympel. Největším problémem se nyní stala samozvaná osetská domobrana a příbuzní rukojmích, kteří obklíčili školu a toužili po rychlém ukončení situace (bylo jich na 5000). Vojenské jednotky museli několikrát tyto domobrance zahnat výstražnou střelbou, jelikož se v nociněkolikrát pokusili o svévolnou akci. Teroristům se tato noční střelba podepisovala velkou měrou na morálce. Netušili zda-li se nejedná o útok speciálních jednotek. Dalším faktorem byl dětský pláč, který je snad deptal nejvíce. Matkám hrozili zavražděním všech dětí, pokud je neutiší.
Druhého dne ráno začalo vyjednávání. Teroristé nedovolili přísun potravin a jídla vězněným osobám (báli se omamných látek, které se v Rusku užívaly, vedle omamných plynů, při záchranných operacích.
Po několika hodinovém vyjednávání teroristé propouští 26 osob. Převážně matky s novorozenci. Atmosféra neustále houstne a v tělocvičně panuje nesnesitelné horko a žízeň. Nejhorší z kombinací. Rukojmí se svlékají do spodního prádla a někteří močí na své oblečení a následně moč vysávají z oděvů. Děti z hladu okusují okrasné rostliny.
Teroristé během vyjednávání předávají videokazetu se záznamem z tělocvičny a se sestřihaným projevem Šamila Basajeva s požadavkem o uznání nezávislosti Čečenska.
Jelikož dlouho nepřichází od ruské strany žádná odpověď teroristé odpalují několik granátů a zapalují dvě policejní auta. Rusové palbu z důvodů bezpečnosti neopětují.

Rozhodujícím dnem se stává 3. září. Den, kdy vyprší ultimatum. Rusové se snaží o kompromis, ale nedaří se jim vyjednávat. Jediným ústupkem ze strany teroristů je povolení odvézt mrtvá těla z nádvoří školy. Jak malý ústupek, ale podstatný. Ke škole přijíždí ve 13 hodin autobus ministerstva pro Zvláštní situace a vystupují z něj čtyři pracovníci/záchranáři. Začínají nakládat těla. Nyní dojde ke zlomu celé situace.
Rusové se rozhodli k nečekanému útoku, který provedou oddíly Alfa a Vympel. Pro odpoutání pozornosti se stává práce zdravotníků a řízená exploze. Exploze minometných granátů poblíž školy. Bohužel osádka minometu neodhadne náměr a obě miny zasahují střechu tělocvičny. Při náznaku záchranné operace jsou okamžitě zastřeleni dva zdravotníci z oken školy. Svou práci odvádí i odstřelovači Spetznaz, kteří likvidují střelce v oknech. Někteří z rukojmích se dají na útěk. Jedna malá holčička opouští tělocvičnu oknem. Strachem neví co má dělat. Odstřelovač zasahuje dalšího teroristu, který ji měl zřejmě na mušce. Holčička se snaží dostat zpět do budovy ke své matce. Reakce odstřelovače je krutá, ale spásná. Střela ráže 7,62x54R ji zasahuje do stehenního svalu. Děvenka padá na zem a následkem šoku upadá do bezvědomí. Další z dětí už takové štěstí neměly. Sice se dostaly k oknu, ale v tento moment dochází k sekundární explozi a střecha tělocvičny se hroutí. V tento okamžik umírá zřejmě nejvíce rukojmích, zejména dětí, kteří se zadusí pod troskami. Tento nečekaný výbuch nutí speciální jednotky k bleskové akci. Využívají obrněného vozidla BTR-80 a pod jeho krytím se přesouvají ke vchodu do tělocvičny. Velitel Alfy prudce vyráží dveře a vbíhá dovnitř následován svým zástupcem. V následných sekundách jsou oba mrtví. Teroristé moc dobře vědí, kudy vede přístupová cesta dovnitř. Spetznaz, ale využívá svého potenciálu a rychle likviduje obránce vstupu. Postupují dovnitř a pod silnou palbou vynáší raněné ven. Mnoho jich umírá, když vlastním tělem kryjí prchající děti. Jeden z vojáků Vympelu se vrátí dokonce třikrát a zachrání 5 dětí. Když se vrací s posledním dítětem, pokládá ho a padá vedle něj. Umírá do několika minut po mnohonásobném průstřelu hrudi. Situace je nepřehledná, Spíše než záchranná situace vše naznačuje lité bitvě, do které se zapojují i těžší zbraně v podobě tanků T-72. Odstřelovači pálí na každého, kdo se objeví v oknech. Teroristé bohužel nutí rukojmí, aby jim dělali živé štíty a tak jich mnoho umírá pod palbou svých zachránců. Raněných je spousta, ale záchranářů je málo. Budova školy je zachvácena požárem, ale hasiči se nemohou na místo dostat.

Situace se zklidňuje až po dvouhodinové bitvě. Většina přeživších rukojmích byla v relativním bezpečí. Část teroristů stále bojovala ve vyšších patrech školy, zatím co se třinácti teroristům podařilo probojovat z policejního obklíčení. V tento moment bylo vydáno povolení k použití všech zbraní, včetně těch těžkých. Děla, granáty, plamenomety, minomety ničí kompletně celou školu. V 21 hodin už není o co bojovat. Přeživší teroristé se snaží uniknout a jednoho z nich dostihl běsnící dav a nemilosrdně jej zlynčoval. Ještě v noci se po Beslanu ozývala střelba a probíhalo masivní pátrání po uprchlých teroristech. Do pátrání se zapojil i Mil Mi-24. Proti této přesile už neměli sebemenší šanci. Nakonec byli nalezeni a až na jednoho všichni zabiti.
V tento černý den pro Ruskou federaci přišlo o život:
334 rukojmích z toho 186 dětí (skoro 200 těl se nepodařilo vůbec identifikovat)
783 rukojmích a „domobranců“ bylo raněno
zabito bylo 31 teroristů a jeden byl zajat (odsouzen na doživotí)
při záchraně padlo 10 příslušníků skupin Alfa a Vympel
Tímto hrůzným činem si Šamil Basajev absolutně nic neprosadil a za dva roky je zabit při explozi.

6. a 7. září 2004 se vyhlášen nad Ruskem státní smutek. Dodnes stojí trosky Beslanské školy tak, jak skončily boje. V tělocvičně byl postaven památník všem obětem a před školou byla vystavěna alej hrdinů z jednotek Spetznaz.

( Autor: Daniel Sviták skp. Heart Warrior)

Leto je za nami, tak dúfam, že ste natrénovali všetko čo treba zlepšiť. Dnes pre Vás mame niečo nové. Kto nás sleduje vie, že sa na Urbanstalkerovi veľa videí nie je. Sme odporcovia tohto spôsobu prezentácie myšlienok, ale musíme uznať, že sú chvíle keď je proste to blbé video najlepšia možnosť.

No a ta chvíľa je tu :-). Je vonku nové video od firmy Hard Task. Je to opäť niečo extra, stojí to za to aby tie videa boli zverejnené aj u nás. Firma Hard Task ponúka exkluzívne videa o používaní pušky a pištole. Celkom dobre nerozumieme tomu prečo to tí ľudia robia. Sú to všetko informacie, ktoré nemáte ako získať inde. A ak áno/ rôzne kurzy od rôznych spoločností/ tak vždy len za peniaze. Stovky €. Možno tisíce. A títo páni to ponúkajú zadarmo, a navyše v reči ktorej rozumie aj našinec. Klobúk dolu, a radujme sa. Tak nech sa páči, je to takmer 5 hodín nadupaných informáciami. Užite si to…

Hard Task Dynamic Rifle

Hard Task Pistol

Trochu to uvoľníme. 10 mojich naj kníh a filmov z postapo tématikou. Je to len osobný rebríček, ale snáď Vás mierne navnadí.

Knihy

1., Piknik u cesty. Arkadij a Boris Strugackij, Vyšlo aj ako STALKER. Пикник на обочине. 

Čo dodať? Absolútna klasika. Najlepší z najlepších. Nedá sa zrovnávať z rovnomennou hrou. Toto je o niekoľko tried inde. Zem bola navštívená Hosťami, spravili si tu piknik a ostal po nich trochu bordel. Prišli a odišli. A u nás po nich ostala ZONA. Stalkeri sú týpci , čo chodia do ZONY a prinášajú z nej veci. Snažia sa v ZONE prežiť a zarobiť na nej. Geniálna kniha

2., Tma a Tma 2.0. Ondřej Neff.

Náš svet skončil. Jednoducho prestala fungovať elektrina. Nie tá čo máme v zásuvkách, ale ako veličina, prírodná sila. Zo dňa na deň. Brutálny popis sveta navráteného do doby temna. Žiadne telefóny, GPS, chladničky, auta. Nič. A miliardy ľudí neschopných sa prispôsobiť. A TMA 2.0 ?

No autorovi sa zdalo, že to čo napísal je ešte jemné/ verte mi nie je !/, tak ešte pritvrdil a vytiahol na povrch všetku špinu z nášho vnútra na povrch.

3., Deň Trifidov. John Wyndham

Ľudia pestujú Trifidy. Inteligentné rastliny produkujúce olej. Tie sa môžu pohybovať a zabíjať žihadlom. Dosť divná myšlienka, ale nie podstatná. To dôležité sa stane keď väčšina ľudstva oslepne a stane závislou na hŕstke tých, čo im zrak ostal. A Trifidy sa vyberú na lov. Ale na lov sa vyberú aj ľudia ktorý to prežili a zásoby jedla, zbrani pomaly dochádzajú.

4., Drsný spasiteľ. Miroslav Žamboch

Presne takto si predstavuje každý správny chlap seba samého v postapo svete. Biomechanický kôň, Brokovnica, Granátomet a Nôž. Verte mi veľké písmená sú na mieste. Svet sa zbláznil, keď ľudia ukrižovali Ježiša Krista. Myslím druhý krát. Otvorila sa Druha strana a ľudia sa stali len chovným dobytkom na scéne upírov, démonov a šialených starých bohov. A zastaviť to môže len jeden Tvor. Drsný spasiteľ.

5., Cesta. Cormack McCarthy.

Presný opak predchádzajúcej. Takto si to nepredstavuje nikto. Svet po nejakej katastrofe. Všetko je mŕtve a umierajú aj ľudia. Žiadna nádej, žiadna budúcnosť. Len cesta otca a syna niekam. Niet kam dôjsť. Dá sa len prežiť do ďalšieho dňa. Nezmrznúť, nezmoknúť, zohnať niečo na jedenie, vyhnúť sa banditom. Život bez života, nádeje, partia rozohraná z bohom.

6., Cesta krve, Jiří Kulhánek

Klasika na našich luhoch a hájoch. Jeden proti všetkým. Zombákom, ufákom, proti všetkým. Zbijú ho, vylieči sa, ozbroji. Znovu ho zmlátia,vylieči sa, znovu sa vyzbrojí ešte lepšie a znovu ho zbijú. A takto až do víťazného konca. Znie to debilne, ale na počudovanie sa to skvele číta 🙂

7., Metro 2033,Metro 2034, Dmitrij Glukhovsky

Klasická ruská škola. Dej sa ťahá ako med, je plný filozofických myšlienok sem tam nejaká tá moderná akcia. Moc pekné knihy. Večná škoda blbého prekladu. Úžasná atmosféra temného metra plná strachu, vnímania Arťoma, jeho myšlienok.

8., Malevil, Robert Merle

Jadrová vojna zmetie ľudí z povrchu zeme. Prežijú len náhodný typci. A snažia prežiť. Kniha má 40 rokov, ale je to paráda. Autor sa dotkne všetkého. Zrnko, zem, dobytok,vzájomné vzťahy, ženy medzi mužskou väčšinou, viera,politika...

9., Vojna s Chtorr, David Gerrold

Chtooooooorrrr!. Invázia z vesmíru. Totálna. Najprv decimácia ľudstva epidémiami, potom nasadenie cudzieho ekosystému a príprava našej palnéty pre skutočnú inváziu. Je to klasika.

10., Alej prekliatia, Roger Zelazny

Krajina po atómovej vojne – prežívajú zvyšky civilizácie. V Bostone vypukne epidémia moru a vakcínu má iba Los Angeles. Zo západného pobrežia vyrážajú tri obrnené nákladné autá, ktoré majú za úlohu vakcínu cez zamorené a zničené územia dopraviť. Vzhľadom na takmer neprejazdný terén je táto cesta nazývaná Alej prekliatia …

Filmy

Nie som veľký filmový fanúšik, takže toto je zoznam bez poradia.

1., Threads /Vlákna/ 1984 .

Desivý, brutálny naturalistický. Je to len TV film, žiadne veľkolepé epické filmové veľdielo. Demonštrácie pred vojnou, jadrový útok, umieranie, kolaps,hladomor,choroby. Kolaps civilizácie zo všetkým tým najhorším čo si dokážete predstaviť. Naozaj desivé…

2., Kniha prežitia 2010, Book of Eli

Sám proti všetkým. Opäť osamelý vlk na ceste za svojim cieľom krížom po Amerike. Žiadny zákon, žiadna civilizácia. Ale v podstate pekný film. Na postapo je to až očarujúce. Oproti predchádzajúcemu filmu Vlákna je to romantika a prechádzka po parku.

3., Mad Max

Každý pozná Mad Max. Je to austrálsky Machoman. Ked do postapo sveta tak jedine ako MadMax. Najmä 2 je paráda. A vraj sa točí 4. Ale už bez Tmela Zgibsom.

4., Ja, legenda 2007

Posledný človek na svete. On, jeho pes, M4 a nočný mutanti. Skvelý úvod, patetický stred a rozpačitý záver. Škoda.

5., Potomkovia ľudí, 2006

Čo keď sa už nenarodí žiadne dieťa? Totalita, občianske práva nulové, Vizuálne výborne, atmosféra úžasná. Moc pekný film. Žiadny supermani, postavám veríte, a mate pocit že náš svet od toho vo filme až tak ďaleko nie je…

6., Resident Evil

Umbrella Corp. Je tu pre Vás. Zbesilá akcia nádhernej Milli Jovovičovie. Ale je to len masaker bez nejakej extra myšlienky. Je to proste hra vo filme. Niekedy naozaj máte pocit, že pozeráte kamošovi cez plece ako drví zombíkov myšou. Niektoré scény ale dokonale. Milla v asymetrickej sukničke proti zmutovanému dobermanovi je lahôdka.

7., Svetová vojna Z, 2013

Vred Pitt rieši zombíkov.Film pekne odsýpa , ale kniha je lepšia/eee…kniha je lepšia vždy :-)/

8., 12 opíc, 1995

Svet po katastrofe a jediné riešenie je cestou v čase tej katastrofe predísť. Veľmi dobre. Jeden z mála inteligentných sci-fi filmov.

9., 28 dni po, 28 tyždňov po.

Agresívne, drsné. Panademia v priamom prenose. A sekanie zombákov vrtuľou je ale už fakt mimo …

10., Cesta

Po knihe som sa celkom tešil, ale natočiť niečo tak depresívne a v podstate bez deja ako je tato kniha bolo zrejme nad schopnosti tvorcov. Vigo Mortensen to trochu zachránil, ale len trochu. „Neplač, musíme isť daľej….“

Najprv niečo o meracích prístrojoch. Pre našu vec ich môžeme rozdeliť na dva základne druhy. A to intenzimetre a dozimtre. Dozimeter meria dávku ionizujúceho žiarenia. V preklade do slovenčiny, odmeria koľko ste toho dostali za ten čas keď ste sa pohybovali v zamorenom priestore. Je to informácia dôležita, proste viete či tam môžete vliezť aj zajtra, alebo toho mate už dosť a pre tú vodu musí isť niekto iný :-).
Naproti tomu intenzimeter meria okamžitú úroveň radiácie. Áno toto je Gegier-Mulerov počítač, ktorý Vám bude pukať do sluchátka. Je to niečo s čím odmeriate, ako je na tom okolie okamžite, alebo po návrate s rádioaktívneho prostredia skontrolujete koľko toho bordelu ostalo na Vás, na zbrani, aute či ako sú na tom Vaše potraviny alebo voda.
Z uvedeného je jasné, že oba druhy sú pre stalkera dôležite a viac ako vhodne sa doplňujú. Máme šťastie a v našich army shopoch sa povaľujú desiatky prístrojov v smiešnych cenový reláciách pôvodne určené pre komunistickú armádu. Predávajú sa ako zberateľské kúsky, ale absolútna väčšina je plne použiteľná. Najmä preto, že sú vyrobené fakt kvalitne a z poriadnych materiálov, ktoré boli určené pre hrubé vojenské zaobchádzanie. Poobzerajte sa po tužkových dozimetroch DC-1A-71, DC-1B-74,DC-3A-72, daľej SOSNA či EDOS a intezimetroch IT-65 alebo RGBT 62.
Samozrejme sú aj nové prístroje (Gamma Scout,Radex,Empos, Polimaster…) , ale tam začínate na 4-5 stovkách €.

Takže sa teraz pozrime nato čo to vlastne ideme merať. Je toho viac, ale praktický význam pre stalkera ma len pár.

Aktivita, intenzita žiarenia
Základnou jednotkou je Becqurel(Bq). Znamená stredný počet rádioaktívnych premien za jednotku času, teda matematicky 1 častica/ 1 s. Veličina je aktivita. Staršia jednotka je curie(Ci).Becquerel, teda aktivita, slúži len na opis rádioaktívneho zdroja v zmysle počtu premien v ňom prebiehajúcom. Nehovorí nám nič o druhu žiarenia, jeho energii, biologickom účinku atď. Podobne napríklad viditeľné svetlo nemá na organizmus také účinky, ako UV žiarenie, hoci vďaka ozónovej vrstve na nás pôsobí len zlomkom intenzity.

Expozícia,ožiarenie.
Jednotka expozície je Rentgen(R). Rentgen je zastarala jedotka, nová je coulumb na kilogram.

Absorbovaná dávka
Na meranie vplyvu rádioaktivity sa používa jednotka absorbovanej dávky žiarenia Gray/Gy).
Dávka žiarenia 1 gray znamená, že každý kilogram látky prijal pri ožiarení energiu 1 joule. Dávka teda charakterizuje iba energetické účinky žiarenia. Pri posudzovaní biologických účinkov rôznych druhov žiarenia ju požívame iba orientačne.Staršia jednotka je Rad. Prepočet je1 rad = 0,01 gray.

Ekvivalentná dávka
Keďže rôzne druhy rádioaktívneho žiarenia majú na živé organizmy rôzny vplyv, zavádza sa jednotka ekvivalentnej dávky žiarenia Sievert(Sv). Tá je rovná súčinu absorbovanej dávky žiarenia a koeficientu relatívnej biologickej účinnosti žiarenia. Napríklad pre alfa žiarenie, ktoré je omnoho nebezpečnejšie ako gama žiarenie je tento koeficient rovný 10. Pre beta či gama žiarenie je koeficient rovný 1 až 1,7.
Staršia jednotka je Rem. Prepočet 1 rem = 0,01 sievert

Existuje množstvo ďalších veličín a jednotiek, tie sú ale pre nás nepodstatné.
Povedzme si nebezpečná dávky.

Expozícia: Dávka 500 R počas 5 hodín je pre človeka smrteľná.
Absorbovaná dávka: Môže byť smrteľná1 až 2,5 Gy. Pri 10 Gy je 100%. Radiosenzitivita závisí od pohlavia a veku.
Ekvivalentná dávka:Dávka nad 1000 mSv vyvoláva chorobu z ožiarenia. Pri dávke 5000 mSv je úmrtnosť asi 50%, pri dávke 8000 mSv je úmrtnosť takmer stopercentná.
Všetci Stalkeri poznajú bar 100Radov. To znamená, že v bare nejaká tá rádioaktivita je, ale zrejme to prežijeme 🙂 .

A ešte ako sa nám prejavuje choroba z ožiarenia

Akútna choroba z ožiarenia sa začne prejavovať hneď po ožiarení, alebo niekoľko málo hodín po ožiarení. Sprevádzajú ju príznaky, ktoré sa nazývajú prodromálne príznaky. Patrí k nim celková slabosť, nevoľnosť, zvracanie, sucho v ústach, smäd, bolesť hlavy, pri vyšších dávkach problémy s trávením a hnačky. U niektorých postihnutých boli zaznamenané poruchy vedomia, spánku či stav podobný šoku.
Pri pozorovaní postihnutých v Černobyle sa ukázalo, že čím skôr došlo po ožiarení k zvracaniu, tým bola prognóza ďalšieho vývoja choroby horšia. Ďalej sa na exponovanom mieste na koži môže objaviť erytém, pocity svrbenia, pálenia. Po pominutí počiatočných príznakov, ktoré sú krátkodobé, nastupuje u ožiarených rôzne dlhé obdobie bez klinických príznakov. Napriek tomu, že postihnutým je lepšie, choroba skryte pokračuje až do obdobia plného rozvoja. Nastupujú horúčky, zvracanie, hnačky, krvácanie, zápaly slizníc. Objavuje sa infekcia podnietená zrútením obranných schopností organizmu. Zvracanie a hnačky vedú k dehydratácii, ohrozené sú obličky. Objavujú sa tiež kardiovaskulárne poruchy. Poškodená je krvotvorba, pečeň. Ktorákoľvek z týchto patologických zmien alebo ich kombinácia môže v tejto fáze spôsobiť smrť.
Pri veľmi vysokých dávkach (nad 10 Gy) nastane smrť poškodením centrálnej nervovej sústavy. Poškodené sú aj pohlavné žľazy. K strate plodnosti dochádza u mužov po dávkach 3 až 8 Gy, u žien už od 3 Gy. Toto obdobie trvá dva až tri týždne. U postihnutých, ktorí prežijú, pretože neboli vystavení smrteľnej dávke, pozvoľna nastupuje obdobie rekonvalescencie. Stav postihnutého sa pozvoľna zlepšuje, príznaky ustupujú, upravuje sa tvorba krvných elementov, klesá teplota, zlepšuje sa chuť do jedla. Môže dôjsť aj k úplnému uzdraveniu, ale u postihnutých nastáva častejší výskyt leukémie a iných nádorových ochorení. Pri akútnych lokálnych zmenách (prahová dávka 3 Gy pre poškodenie kože) dochádza k epilácii, ktorá môže byť po dávke nad 6 Gy trvalá. Najzávažnejšia forma akútnej choroby z ožiarenia je tzv. nervová, pri ktorej zaniká väčší počet nervových buniek. To vedie k poruchám orientácie, koordinácie, bezvedomiu a smrti.

A na záver tabuľka pre rôzne živočíchy.
pes – 3,5 Sv
človek – 2,5 až 4,5 Sv
myš – 5,5 Sv
žaba – 7 Sv
potkan – 7,5 Sv
králik – 8 Sv
baktéria Escherichia coli – 60 Sv
netopier – 200 Sv
škorpión – 400 Sv
Čo znamená, že keď Vám zdochne pes na účinky žiarenia, ste na rade Vy, ale také potkany budú mať ráj. :-).

Účelom tohto postu je dať Vám pár info o radiácií,veličinách a jednotkách. Toto je jedna z tých vecí, ktoré dúfam nebudem nikdy potrebovať.

Takže ide predovšetkým o tieto zákony:

1 ) Zákon o Policajnom zbore (zákon číslo 171/1993 Z.z.). Tento zákon snáď ani nemá cenu komentovať, jeho znalosť je bezpodmienečne nutná. Ako uvidíte ďalej, skrýva sa v ňom kľúčové ustanovenia, dalo by sa snáď nazvať až zaklínadlom, ktorého vyslovením sa uchránite mnohých problémov! Ako náhle prídete do styku s bezpečnostnými zložkami, musíte ho mať vždy na zreteli!

2 ) Trestný zákon (zákon číslo 300/2005 Z.z.). To je doslova biblia. Univerzálne platí zásada: „Čo nie je vyslovene zakázané, je dovolené.“ a len skutky v tomto zákone uvedené sú trestné!

3 ) Trestný poriadok (zákon číslo 301/2005 Z.z.). Zdanlivo si môžete povedať, že to sa vás netýka, ale opak je pravdou. Všetky úkony ohľadom vyšetrovania totiž majú základ v tomto kódexe a vy s jeho znalosťou môžete postupy vyšetrujúceho orgánu účinne napadnúť.

4 ) Zákon o Slovenskej informačnej službe (zákon číslo 46/1993 Z.z.). Prečo aj tento pochopíte…

5 ) Ústava Slovenskej republiky. Ide najmä o ľudskú dôstojnosť, nedotknuteľnosť obydlia a korešpondencie, ďalej o slobodu prejavu a právo vyhľadávať informácie.

Začneme tým najdôležitejším a to Zákon o Policajnom zbore (zákon číslo 171/1993 Z.z.) a jeho pre nás kľúčovým paragrafom 17.

§ 17 Oprávnenie požadovať vysvetlenie

(1) Policajt je oprávnený požadovať potrebné vysvetlenie od osoby, ktorá môže prispieť k objasneniu skutočností dôležitých pre odhalenie trestného činu alebo priestupku a na zistenie ich páchateľa, ako aj na vypátranie hľadaných alebo nezvestných osôb a vecí. V prípade potreby je policajt oprávnený vyzvať osobu,  aby sa ihneď alebo v určenom čase dostavila na útvar Policajného zboru na spísanie zápisnice o podaní vysvetlenia.

(2) Ak osoba bez dostatočného ospravedlnenia alebo bez závažných dôvodov výzve podľa odseku 1 nevyhovie, môže ju policajt predviesť na útvar Policajného zboru za účelom podania vysvetlenia. O predvedení spíše policajt úradný záznam.

(3) Zápisnica o podaní vysvetlenia musí byť s osobou spísaná ihneď po jej predvedení.

(4) Vysvetlenie môže odmietnuť iba osoba, ktorá by ním sebe alebo blízkej osobe spôsobila nebezpečenstvo trestného stíhania, a ak ide o priestupok, nebezpečenstvo postihu za priestupok.

(5) Vysvetlenie sa nesmie požadovať od osoby, ktorá upozornila, že by ním porušila zákonom uloženú alebo uznanú povinnosť mlčanlivosti, a nebola od tejto povinnosti oslobodená.

(6) Policajt je povinný poučiť osobu o možnosti odmietnuť vysvetlenie podľa odsekov 4 a 5.

(7) Policajt je povinný predvedenú osobu odovzdať orgánom činným v trestnom konaní alebo inému príslušnému orgánu, ak zistí, že sú dôvody na jej odovzdanie, inak musí osobu ihneď prepustiť.

(8) Kto sa na výzvu podľa odseku 1 dostaví, má nárok na náhradu nutných výdavkov a na náhradu ušlého zárobku (ďalej len „náhrada“). Náhradu poskytuje Policajný zbor. Nárok na náhradu nemá ten, kto sa dostavil len vo vlastnom záujme alebo pre svoje protiprávne konanie.

(9) Nárok na náhradu podľa odseku 8 zaniká, ak ho oprávnená osoba neuplatní do ôsmich dní odo dňa, keď sa na výzvu podľa odseku 1 dostavila; oprávnenú osobu o tom treba poučiť.

Iste ste si spomenuli, veď toto ustanovenie predsa poznáte, je to klasická policajtská hláška, tak  známa z CSI Las Vegas a podobne: “ Máte právo nevypovedať . Všetko, čo poviete, môže a bude pred súdom použité proti vám. Máte právo na advokáta. Ak si ho nemôžete dovoliť , bude vám pridelený počas vyšetrovania a pred súdom.“ Tak v čom je to kúzlo?

Trik je v tom, že výpovede sú pre políciu kľúčové a bez nich, často nie je možné s prípadom pohnúť. Všimli ste si niekedy, ako silným dôkazom je na súde svedectvo?
 Pripomeňme si ešte jednu zásadu: „Obžalovanému sa dokazuje vina, nie on dokazuje svoju nevinu“, to je tzv. predpoklad (prezumpcia) neviny. Kým osoba nie je odsúdená, hľadí sa na ňu, ako by bola nevinná. Takže kam tým mierim?
Vedzte, že často si svojou výpoveďou iba priťažíte, bez toho aby vás napadlo prečo. Zamotáte sa do svojich konštrukcií, budete vidieť na očiach policajtov, že vám neveria ani slovo, takže prečo niečo vlastne hovoriť? Len nech si proti vám zoženú dôkazy  sami, prečo by ste im mali vysvetľovať, že ste nič neurobili? To všetko počuli už tisíckrát! Teraz čakajú, že prezradíte nejakú zaujímavú informáciu, ktorú z Vás vydolujú a priamo použijú proti vám! Z toho vyplýva prvá zásada: U výsluchu hovorte menej než viac, alebo odmietnite hovoriť vôbec!!!
 Vyššie uvedený paragraf vám dáva možnosť výpoveď úplne odmietnuť, alebo odpovedať na otázky selektívne, tj.iba na tie, pri ktorých budete chcieť odpovedať. Nemôžu vás nútiť, aby ste hovorili, čo nechcete! Je vaše sväté právo nepovedať im vôbec nič a nemôžu s tým nič robiť!

Pozrime sa na text paragrafu .
V odseku 1 sú definované okolnosti, za ktorých môže polícia požadovať vysvetlenie a vašu povinnosť dostaviť sa na spísanie úradného záznamu o podaní vysvetlenia. Inak upozorňujem, že pod tým samým si môžete predstaviť aj slovo výsluch. Ak však náhodou nemáte dôvod na odmietnutie výpovede, vymedzený v odseku 4 !!! A pretože viete, že by ste si výpoveďou mohli priťažiť, bude lepšie mlčať!

Uvažujte! Predvolajú ma a budú po mne chcieť odpovede na otázky. Ja však poviem, že odmietam výpoveď podľa § 17 odsek 4. Takže by malo ísť o mojich rodičov, deti, manželku, ale aj o mňa samotného!!! Ale nie ste povinní nič také upresňovať a vypočúvajúci nemá právo sa Vás na niečo také pýtať! Nemáte teda žiadnu povinnosť povedať: „…odmietam výpoveď kvôli manželke „alebo“ … Janovi Potočnému „, skrátka odmietnete výpoveď a výsluch tak definitívne končí!

Teda vás musia okamžite prepustiť, ako je uvedené v odseku 7, pretože protokol spísaný bude, iba tam vypočúvajúci napíše, že Osoba odmietla vysvetlenie podľa § 17 odsek 4. Buďte si istí, že policajti príliš šťastní nebudú, pretože ste im práve urobili peknú čiaru cez rozpočet. Ale nemôžu s tým nič robiť, ak by totiž náhodou osobu neznalú (teda Vás) zabudli poučiť, ide o trestný čin zneužitia právomoci verejného činiteľa!

Takže teraz si urobíme malé zhrnutie.
Ak Vás predvolajú na Políciu, či zoberú priamo na ulici, máte možnosť odmietnuť výpoveď a verte, že tento krok vám môže veľmi pomôcť! Policajti to samozrejme vedia a používajú pár podpásových protitrikov, ktoré rozoberiem daľej. Buďte vždy pripravení na to, že ich proti vám uplatnia! Ich jednanie síce bude ťažko na hrane USTAVY SR!!! ( nesmiete byť vystavení ponižujúcemu jednaniu-Druhá Hlava, Druhý oddiel článok 16), ale s tým asi nič nenarobíte, ak budete v jednej miestnosti sám, s tromi policajtmi, je možné, že nejaký ten kopanec či pecku medzi oči vyfasujete.

Toto ustanovenie použite bez váhania, ako náhle cítite, že na výsluch nie ste pripravení. Poznáte celodenné alebo celonočné výsluchy? Ak odmietnete vypovedať, nič také s vami robiť nemôžu!!! Predstavte si psychiku človeka, ktorého vypočúvajú celý deň na striedačku traja, štyria nabúchani maníci, bez jedla a pitia, a zblízka mu svieti ostrým svetlom od očí. To presne chcú, urobiť z vás zlomenú, trasúce sa trosku, to je ich cieľ. Nehrajte sa na tvrďasov, aj tak sa zlomíte! Možno za deň, možno neskôr ale aj tak podľahnete. Opäť tu ale máme Ústavu SR, kde v Druhej Hlave, Druhom oddieli článku 17, je jasne napísané, že Vás do 48 maximalne 72 hodín musia pustiť, alebo odovzdať súdu. Odmietnite v takomto prípade výpoveď a dajte im najavo, že ak s vami nebudú zaobchádzať slušne a rešpektovať vás ako občana, nepoviete im ani slovo! Tým pádom ich vyšetrovanie dostane ťažkú ranu.

Nabudúce pár slov o Trestnom zákone a Ústave SR.

Centrom povstania bola Banská Bystrica. Nemecké jednotky povstaleckú armádu porazili, v noci z 27. na 28. októbra 1944 časť jej jednotiek prešla na partizánsky spôsob boja. Partizáni pokračovali v bojoch proti nacistom až do oslobodenia krajiny na jar 1945.

Slovenský národ nemá tak veľa vojenských či národných úspechov, aby sme mohli zabúdať na niečo take, ako SNP a dnes oslavujeme 69 výročie. Poučte svoje deti, ktoré ani netušia čo za veľký deň dnes oslavujeme.